výrobci
100% kvalita Drana

 ..............E-SHOP   ZDE............

je určen pro zaregistrované obchodní partnery společnosti.

DRANA  E-shop zatím není určen pro veřejnost, jeho spuštění se plánuje na začátek roku 2025.

 

Děkujem za pochopení

team DRANA

52 týdnů zajímavostí O KOŘENÍ

Každý týden tady najdete návod jak a co pomocí koření připravit - odvar, víno, koupel, čaj, likér nebo nejvhodnější použití koření při přípravě zdravého a chutného jídla.

 

  • 44. týden libeček
  • 43. týden pepř
  • 42. týden majoránka
  • 41. týden šafrán
  • 40. týden rozmarýn 
  • 39. týden kmín
  • 38. týden křen
  • 37. týden oregano
  • 36. týden badyán
  • 35. týden kurkuma
  • 34. týden šalvěj
  • 33. týden petržel
  • 32. týden saturejka
  • 31. týden citonová tráva                   

     

     

    Libeček lékařský (Levisticum officinale) je statná bylina z čeledi miříkovitých. Je to rostlina kulturní, pochází pravděpodobně z libečku perského. U nás vytrvává v Podkrkonoší, kde se mu říká vopich a dodnes se tam vaří polévka „vopiška“. 

     

    Tato rostlina má vysoký obsah silic, proto velmi intenzivně voní, není náročná na půdu ani světlo, ale potřebuje dostatek vláhy. Předmětem sběru je jak oddenek, tak i nať. Obsahuje sacharidy, pryskyřici, organické kyseliny či rutin, z minerálních látek hlavně draslík, a v čerstvém stavu vitaminy. 
     
    Oddenek libečku podporuje vylučování moči z těla a střevní peristaltiku, napomáhá zažívání a zlepšuje i trávení spolu s chutí k jídlu. 
    Libečkový kořen se dává jako přísada do prokrvujících koupelí při mastné pokožce a do koupelí nohou k odstranění plísňových onemocnění prstů. V kuchyni nejlépe využijeme čerstvé listy, které se přidávají do polévek, omáček a vaří se spolu s bramborami pro zlepšení jejich chuti.
     
    DOMÁCÍ POLÉVKOVÉ KOŘENÍ
    • svazek libečku
    • 2 lžíce sušené majoránky
    • 500 ml vody
    • 2 lžíce himalájské soli
    • 2 lžíce řepkového oleje
    Příprava: Libeček pořádně omyjte a pomelte na masovém strojku. Dejte do hrnce, přidejte vodu a vaříme 15 minut. Směs sceďte přes plátýnko a vymačkejte. Do tekuté směsi přidejte sůl, 2 lžíce oleje a majoránku a vařte tak dlouho, až výluh zredukujete na polovinu. Nalijete do skleniček a obráťte dnem vzhůru. Vzniklý koncentrát můžeme přidávat do polévek a podle chuti i do jiných pokrmů, například do omáček.

     

     

     

    Jaký je rozdíl mezi černým, bílým a zeleným pepřem?
    
Ač bychom si mohli myslet, že je tomu naopak, černý pepř je usušeným, ještě nedozrálým plodem pepřovníku, zatímco pepř bílý vzniká úpravou zralých plodů. 
Černý pepř získáme tak, že otrháme hrozny s ještě nedozrálými plody pepřovníku v době, kdy začínají lehce červenat a ty pak sušíme na slunci, až ztmavnou a jejich slupka se zcvrkne. Nevyžadují žádnou další úpravu, proto je černý pepř nejlevnější ze všech zmíněných typů.

     

    
Zelený pepř jsou také nedozrálé, ale ještě plně zelené bobule, které se pro zachování barvy, aroma a měkké konzistence nakládají do octa nebo soli. Zelený pepř je velice oblíbeným kořením gurmánů. Je poněkud dražší, zato však delikátní. Podobně se získává i tzv. červený pepř, ten se však sklízí na počátku vybarvování kuliček do odstínů červené. 
Bílý pepř získáme z úplně dozrálých kuliček, jež se namáčejí a odlupováním se zbavují změklé tmavé slupky. Pak se suší na slunci tak dlouho, až se vnitřek plodů co nejvíce vybělí. Bílý pepř má znatelně jemnější chuť a není tak štiplavý, jako černý pepř.
     
    Pepř jako stimulant, který působí na náš organismus, zvedá krevní tlak a také silice v pepři obsažené povzbuzují produkci slin a trávicích šťáv. Zárověň působí proti nadýmání a má dezinfekční účinky. Je však vhodný pouze v menším množství, nehodí se pro těhotné ženy ani lidi trpící vysokým tlakem.
     
     
     
    POVZBUZUJÍCÍ VÍNO
    • 0.7 l dobrého červeného vína
    • 2 kusy skořicové kůry
    • 7 hřebíčků
    • 5 kuliček černého a 3 zeleného pepře
    • 1 hvězdička badyánu
    • špetka strouhaného muškátového oříšku
    • 3 lžíce rozinek
    • 1/2 pokrájeného citronu nebo pomeranče
    • 3 lžíce medu
    
Příprava: Víno nalijte do hrnce, přidejte koření, citrusový plod a rozinky. Pozvolna  přiveďtě do varu, povařte 1 minutu a odstavte. Před vmícháním medu ho nechte trochu vychladnout, můžete přidat ještě plátek čerstvého citronu a podávejte.
     

     

    Majoránka zahradní (Majorana hortensis) byla dříve považována za velice léčivou, a také kořenivou bylinu. V Orientu a také antickém Řecku a Římě se používala jako lék proti nachlazení.

     

    Pochází pravděpodobně z Lybie, do Evropy se dostala až ve středověku, kdy odvar z ní používali jako čaj proti melancholii. Dnes se majoránka pěstuje hojně v celé Evropě, ale zejména v severní Africe (Egypt, Tunis, Alžír ).
     
    Majoránku je možné pěstovat i za oknem v truhlíčku, na slunci. Sklízíme její nať dvakrát do roka, a to v červenci a koncem září. Čerstvou můžeme průběžně odřezávat.
     
    Má uklidňující účinky, zklidňuje střeva, působí proti plynatosti a průjmům. Čaj je vhodný při nespavosti, snižuje tlak krve a rozšiřuje cévy. Působí i proti bronchiálním zánětům, močopudně a asepticky.
     
     
     
    MAJORÁNKOVÝ ČAJ S MEDEM PROTI KAŠLI
    • 1 lžička sušené majoránky
    • 1 lžíce medu
    • pár kapek citronové šťávy
    • ¼ litru vody
    Příprava: Majoránku zalijte studenou vodou a přiveďte k varu. Odstavte a nechte louhovat přibližně 15 minut, poté přeceďte. Oslaďte medem, přidejte trošku šťávy z citronu. Pijte několikrát denně po doušcích.
     

     

     

    Šafrán, jedno z nejdražších koření světa, je vyspělým kulturám znám již od starověku. Byl používán jak v Egyptě, tak i v antickém Řecku a Římě, přikládala se mu značná léčivá moc a věřilo se, že je i účinným afrodiziakem. V malých dávkách uklidňuje nervy, působí proti křečím střev, astmatu, žlučopudně i močopudně. 

     
    Divoká forma šafránu není známa, usuzuje se však, že je blízce příbuzný s druhem krokusu rostoucím v jihozápadní asii. Odtud se zřejmě jeho pěstování rozšířilo do Indie a Číny. V 9.století ho Arabové dovezli do Španělska, odkud se dostal i do Francie a Anglie.
     
    Šafrán setý vykvétá na podzim, má fialové květy a jeho čnělka se rozvětvuje na tři blizny. A právě ty jsou tím převzácným kořením. Musí se sklízet ručně, což je práce velmi nákladná, a proto je šafrán tak drahý. Vystříhané blizny se suší a jsou purpurové nebo hnědavě červené.
     
    Z 1 hektaru se sklidí pouhých 6 kg suchého šafránu, avšak po větších dávkách bolí hlava, překrvují se vnitřní orgány a je i jedovatý. Denní dávka 0,01-0,05 gramu je více než dostačující pro čtyři osoby.
    Dnes bývá nahrazen kurkumou, světlicí či okvětními lístky měsíčku.
     
     
     
     
    SKOPOVÉ PO MAROCKU
    • 500 g skopového masa na kostky
    • ½ lžičky římského kmínu
    • špetka šafránu
    • 1 lžička mletého zázvoru
    • ½ lžičky sušené citronové kůry
    • 2 lžíce oleje
    • 1 lžíce másla
    • 3 posekané cibule
    • 3 rozmačkané stroužky česneku
    • 1 posekaná chilli paprička
    • 1 dl vývaru
    • himalájská sůl
    • 2 lžíce citronové šťávy
    • 4 lžíce sekaných opražených mandlí
    Příprava: Maso smíchejte s kořením a opečte do červena na rozehřátém oleji s máslem. Přidejte cibuli, česnek a chilli papričku a podlijte vývarem.  Pomalu duste, podle potřeby podlévejte vývarem či vodou, až maso změkne. Osolte, přidejte citronovou šťávu, chvíli prohřejte. Podávejte posypané mandlemi.
     

     

     

    Rozmarýn nebo-li rozmarýna lékařská, latinsky znamená "mořská rosa". Pěstuje se už od starověku a byla zasvěcena bohyni Venuši - symbolu lásky. V době moru se s ní dezinfikovali místnosti nemocného. 

     
    Rozmarýn je stálezelený polokeř, původem ze Středomoří. Je scitlivý na chlad a mráz. Rostlina má mnoho kultivarů s různě barevnými květy, proto se pěstuje i pro dekoraci nebo jako živý plot v teplejších oblastech. Listy má úzké zespodu až stříbrno-bílého nádechu. 
     
    Je to léčivá bylina. Listy obsahují mnohasložkové silice, voní kafrovitě a obsahuje také třísloviny, flavonoidy i kyselinu rozmarýnovou. Připravuje se z ní čaj na uklidnění a proti stresu. Do prádelníku sušené větvičky používáme proti molům, do polštářků pro dobrý spánek. Výborné je rozmarýnové víno připravené luhováním. Říká se "pro věčné mládí". 
     
    V kuchyni používáme listy čerstvé i sušené. POZOR ve vetších dávkách může působit jako opium, proto  lžička postačí na 4 porce! Vhodná je na skopové a vepřové maso, na ryby, přidáváme ji do dušené či pečené zeleniny, do těstovin, mletých mas, do těstíček k obalování či na smažené ryby. Do jídla ji přidáváme před dokončením. 

     

     STEHÝNKA NA ROZMARÝNU

    • 4 kuřecí stehan
    • 2 lžíce rozmarýnu
    • špetka mletého zázvoru
    • 1 lžíce Umeooctu
    •  himalájská sůl 
    • 2 lžíce sekané petrželky
    • 1 lžíce hladké mouky
    • 3 vejce
    • olivový olej

    Příprava:  Stehýnka naložte na 2 hodiny do oleje, octa, soli a rozmarýnu. Z mouky, petrželky,  zázvoru , vajíček a sýru ušlehejte těsto. Stehýnka namočte v těstíčku a smažte na rozpáleném oleji do zlatova. 

     

     

    Kmín lidé znají pro své účinky už 5000 let. Původem pochází z Asie a postupně zdomácněl u nás v Evropě. Najdeme ho jako planou rostlinu ve vhčích lukách a travnatých plochách. Dnes se pěstuje především u nás, v Polsku, Holandsku, Rusku i v Egyptě. 

     
    Kmín kořenný je rostlina z čeledi miříkovitých, může být jak rostlina jednoletá , tak i dvouletá - tmavší a větší, kvalitnější na obsah silic. Plodem rostliny jsou 2 zahnuté nažky, které se považují za koření. Listy rosliny se mohou používat také jako slabší zelené koření.
     
    Kmín obsahuje až 7% kmínové silice, 15% oleje, flavonoidy a mnoho dalších účinných látek, které mají výrazný účinek na náš organismus. Působí proti nadýmání, pomáhá při kašli a nachlazení. Často se formou silného výluhu v teplém obkladu používá při urputných bolestech hlavy . 
     
    V kuchyni kmín používáme na mnoho způsobů a v mnoha formách - celý, mletý nebo drcený. Je vhodný jak pro slanou, tak i sladkou kuchyni, a to např. spolu s anýzem, fenyklem nebo koriandrem. Kmín je typickým pečivovým kořením a hodně se používá i v likérnictví. Hodí se do ovoco-zavařeninových koláčů, na pečená masa, do gulášů, polévek, omáček, na kysané zelí, na zeleninu a houby. POZOR! na 4 porce nepoužívejte více jak lžičku kmínu ! 

     

    STAROČESKÝ HUBNÍK

    • 500g směs čerstvých pokrájených hub
    • 2-4 lžíce sádla
    • 3 stroužky prolisovaného česneku
    • 1 cibule na kostičky
    •  himalájská sůl 
    • 1 lžička kmínu drceného
    • špetka pepře mletého černého
    • 2 lžíce sekané petrželky
    • 1 dcl mléka
    • 3 vejce
    • 3 rohlíky na kostičky
    • 4 plátky slaniny

    Příprava: Houby osmažte s cibulí, kmínem a pepřem na sádle, přidejte česnek, petželku. Zamíchejte pokrájené rohlíky lehce namočené v mléku, osolte a ihned lehce zašlehejte vejce. Následně směs přendejte do zapékací mísy vyložené pečícím papírem, ozdobte slaninou a zapečte ve vyhřáté troubě. 

     

    Křen selský pochází z jihovýchodní Evropy. V naší kuchyni ho známe od 12. století.

    Je to vytrvalá rostlina s dlouhou životností. Ráda zplaňuje okolo mokřin a je pak velmi ostrý. Lépe je využívat křen jednoletý a pěstovat ušlechtilé odrůdy. 
     
    Křen obsahuje 3x více vitaminu C než citrón, proto je vhodný na růz kůry a doplnění jídelníčku. Dále obsahuje antihistaminické složky, je silně zásaditý, má hodně draslíku, vápníku, hořčíku a železa. Proto dobře působí proti různým virovým nákazám, při rekonvalescenci, jarní únavě, s medem pomáhá proti kašli. Používání křenu lidově řečeno čistí krev a tím dobře působí na mastnou a zanešenou pleť. Pozor, příliš velké dávky dráždí sliznice.
    V kuchyni ho používáme při nakládání zeleiny, k vařeným masům, do tvarohových pomazánek, smetanových omáček. Do pokrmů ho přidáváme čerstvý a nevaříme ho. Zničili bychom jeho biologickou hodnotu.

     

     

    STUDENÁ KŘENOVKA

    •  2 žervé
    •  2 lžíce smetany
    • 3 lžíce strouhaného křenu
    • 1 lžíce worcesteru
    •  himalájská sůl 
    • černý mletý peř

    Příprava: Vše smíchejte a podávejte k pečeným bramborám.

     

    Oregáno nebo-li dobromysl či svatojánské kvítí pochází původem ze Středomoří. Dnes ho najdeme na slunných místech zahrad a ve skalkách, divoce roste na kamenitých stráních Řecka, v Mexiku.

    Dobromysl je dobrou nektarodárnou rostlinou ve včelařství. Čistý druhový med dobromysli není známý, ale ve Středomoří se dobromysl spolu se saturejkou a mateřídouškou podílí na vzniku hymetského medu a tymiánového medu. Tyto medy jsou výrazně vonné, s jantarovou barvou a příjemnou chutí.
     
    Dnes známe mnoho kultivarů. Všechny se hodí k přípravě pokrmů, drobně se liší chutí a vůní. Drobný jemný keřík , který růžově kvete obsahuje silice, mnoho tříslovin, minerální látky a vitaminy. Jeho chuť je aromatická až mírně nahořklá. Dobromysl sbíráme na sušení v počátku kvetení, kdy je nejvíce aromatická. Podporuje trávení a působí dobře při úporném kašli. 
     
    Používá se zejména v kuchyni řecké, španělské, italské. Hodí se do tučnějších jídel, do sekaných mas, do špaget, na pizzu, do zeleniny a luštěnin. Pozor, nedáváme ho tam, kde používáme i majoránku. 
     
    OREGÁNOVÝ OLEJ 
    •  1l panenského oleje
    •   velký svazek dobromysli i s květy a stonky
    •   vyvařenou a dobře uzavíratelnou lahev

    Příprava: Oregáno nasekejte nahrubo, vložte do sklenice a zalijte olejem. Uzavřete a vložte do vodní lázně, kterou uvedeďte do varu a vypněte. Nechte odležet 20 minut, vyjměte a položte na hodně světlé až slunné místo. Každý den nádobou zatřepte. Po 2 týdnech olej přeceďte do vhodné lahvičky a uskladněte ve tmě a chladu.  

     

     

     

    Badyán nebo-li hvězdicový anýz pochází především z Číny, Vietnamu a pro Dálný východ je typický vůbec dodnes. Před 3000 lety byl ceněný jako lék i jako koření. Do Evropy ho přivezli v 16. století mořeplavci, ale lidé ho moc nepoužívali. To vše se změnilo v 18. století, kdy se dostal i do střední Evropy a kuchařky objevili jeho vyjmečnou chuť v marmeládách a likérech.  

    Badyáník je dlouhověký a stálezelený strom. Má kožovité listy a žlutozelené silně vonící květy. Po odkvětu se objeví 6-8 měchýřků s lesklými semeny. Během zrání měchýřky dřevnatí, srůstají a vytvářejí hvězdicové souplodí. Téměř zralé hvězdice se sklízejí a suší. Badyán má až 5% velmi jemné silice, která je podobná anýzu. 
     
    Badyán klidní bolesti břicha a žaludku, zmírňuje nadýmání, podporuje kvalitní spánek, uklidňuje nervy, má lehce sedativní účinek na organismus. 
    V kuchyni používáme badyán do sladkých jídel - perníků, cukroví, sušenek, povidel, kompotů, čajů a horkých ovocných nápojů, likérů. Dnes se ho učíme používat jako v Asii - k rybám, vepřovému masu, výborný je v hovězích polévkách.  Je výborný v kombinaci s česnekem, cibulí a pepřem. Krásný tvar má vhodný k dekoracím.
     
     
    ŠVESTKOVÁ BUBLANINA 
    •  500g vypeckovaných švestek
    •  100ml zakysané smetany
    •   5 vajíček
    •  150 g polohrubé mouky
    •  1 lžíce kypřícího prášku
    •  1 lžíce mletého badyánu
    •   rum podle chuti

    Příprava: V robotu vyšleháme cukr, žloutky, smetanu a případně rum. Postupně přidáváme mouku s kypřícím práškem a badyánem. Z bílků vyšleháme tuhý sníh, který vmícháme do těsta. Do formy vyložené pečícím papírem nalyjeme hmotu, do které vtlačíme půlky švestek. Pečeme pomalu 60 minut při střední teplotě. 

     

    Kurkuma nebo-li žlutý zázvor či indický šafrán. Pochází z Indie, Číny a Středního Východu. Používá se už 3000 let pro své účinkya dnes se pěstuje i jinde v tropech. 

    Je to rostlina blízce příbuzná zázvoru, rostlina připomíná rákos i tvary listů, její oddenky se používají právě jako koření. 
     
    Kurkuma obsahuje silici s charakteristickou vůni a barvivo kurkumin, prospívající zdraví. Kurkuma podporuje metabolismus organismu, prospívá diabetikům, podporuje ve velké míře činnost mozku a posiluje pameť. V poslední době se kurkuminu přisuzují podpůrné léčivé účinky při onemocnění rakovinou.
     
    Používá se hodně v potravinářském průmyslu k barvení a dochucování sýrů, tuků, likérů.... V kuchyni se jím často koření rýže, moučníky, knedlíky, luštěniny.
     
    Kurkuma se hodně používá i do směsí koření indických, arabských,afrických nebo  jihoamerických. Je vhodné ji používat spolu se zázvorem.  
     
    MAROCKÉ KUŘE
    •  4 čtvrtky kuřete
    •  4 mrkve pokrájené na kolečka
    •  1 červená paprika  pokrájená na hranolky
    •  2 cukety pokrájené na hranolky
    •  1 lžíce kurkumy 
    •   olivový olej
    •  1 lžička mletého koriandru
    •  2 pokrájené cibule
    •  1/2 lžičky strouhaného zázvoru
    •  1/2 lžičky římského kmínu
    •   chilli podle chuti
    •   himalájská sůl
    •  1/2 lžičky mleté skořice
    •  1 bobkový list
    •  1 lžička mleté papriky
    •  3 lžíce pistácií

    Příprava: V hluboké pánvi opečte na oleji cibuli a zázvor, přidejte ostatní koření a poduste. Vložte kuře a opečte ho z obou stran, aby se obalilo do směsi koření. Podlijte 0,5 l vody a duste do měkka. Na konec přidejte hranolky mrkve , cukety a paprikya krátce ještě poduste. Před podáním posypte opraženými pistáciemi.  

     

    Šalvěj lékařská byla známá svými účinky už v antice. Její název je odvozen z latinského slova salver, tedy léčit. Původem pochází ze Středomoří, ale dnes ji už najdeme i u nás. Je velmi mrazu odolná.

    Tento polokeř z čeledi hluchavkovitých je 0,5 m vysoký, má šedozelené kožovité listy s modrofialovými, růžovými nebo bílými listy. Kultivarů šalvěje dnes najdeme okolo 15-ti drůhů.
     
    Vůni a chuť šalvěje vytvářejí především silice jako kafr, borneol nebo tujon, to podle původu rostliny. Dále obsahuje vysoký obsah tříslovin, flavonoidy a látky hormonálního původu, kyselinu nikotinovou a mnoho dalších účinných látek. Šalvěj má vysoce protizánětlivé a dezinfekční účinky, proto se hodně používá ve farmacii - kloktadla, pastilky, čaje a sirupy. V potravinářském průmyslu  se používá pro svoji kořennou vůni a svíravě nahořklou chuť. 
     
    V kosmetice se zase používá ve výrobcích na vlasy, pleť a proti pocení. Pokud vás tedy trápí lupy, splachujte si vlasy šalvějovým odvarem a uvidíte, že se váš problém brzy zlepší. 
     
    V kuchyni ji používáme v menších dávkách. Patří na tučné maso, pečené ryby, k těstovinám s rajčaty, do zeleninových polévek. Často bývá součástí kořenicích směsí. 
     
    RYBA NA ŠALVĚJI
    •  4 porce rybích filet
    •  10 posekaných lístků šalvěje 
    •   olivový olej
    •  4 stroužky lisovaného česneku
    •  1/4 lžičky strohaného zázvoru
    •  1 citrón pokrájený na tenká kolečka
    •   himalájská sůl
    •   hladká mouka

    ​​​​​​​Příprava: Rybu posolte, potřete česnekem, posypte šalvějí a zázvorem z obou stran. Obalte v mouce a opečte na rozpáleném oleji spolu s citróny. Před podáním poklaďte ještě kolečky citónu hotovou rybu. Podávejte s vařeným bramborem.

     

    Petržel pochází se Středozemí ale dnes je už rozšířena do celého mírného pásma. Ve střední Evropě se rozšířila především za Karla Velikého v 8. století, kdy pronikla nejen do královských zahrad ale i do venkovských zahrádek. V současnosti známe dva kultivary petržele, petržel kořenovou a petržel listovou. V kuchyni se listové petrželi často říká petrželka, slovo pochází z řeckého slova Petroselion nebo-li sklaní celer. Tady ještě rozlišujeme petržel s hladkým listem nebo kadeřavým - petržel kudrnka. 

    Petržel kořenová je z rodu miříkovitých. Rané odrůdy mající význam pro pěstování v zahrádkách, se vysévají již na podzim. Petržel vyžaduje půdu kyprou, aby mohl kořen do spodních vrstev dobře vrůstat. Vysévá se do řádků vzdálených od sebe cca 30 cm a to řídce, aby narostly mohutné kořeny. Prospívá ji okopávání a závlaha. Sklízí se na podzim před příchodem mrazů. 
    Petržel obsahuje silice, flavonoidy, je také zdrojem provitamínu A avitamínů B, C, E, minerálních látek jako draslíku, hořčíku, železa, vápníku, a fosforu. List obsahuje velké množství kyseliny listové  Petržel působí zejména močopudně nanáš organismus, proto se používá při nejrůznějších očistných nebo detoxikačních kůrách, v čajových směsích. Přírodní petrželová šťáva je skvělým prostředkem k odpuzování hmyzu a zároveň při štípnuti hmyzem působí jako přírodní antihistaminikum, stačí postižené místo jakoukoliv částí petržele potřít. 
    V kuchyni petržel používáme buď k ozdobě pokrmu - nať nebo jako kořenovou zeleninu. Používáme ji jak čerstvou tak vařenou.  Sušená petržel je součástí řady kořenicích směsí. Je neodmyslitelnou součástí polévek, omáček, sekaných mas a tvarohových pomazánek. Vždy se přidává do téměř hotového pokrmu. 
     
    PETRŽELOVÝ KRÉM 
    •  1 svazek kořene petržele ( 10 ks ) pokrájený na hrubo 
    •  2 cibule pokrájené na jemno
    •  1 lžíce olivového oleje
    •  2 bobkové listy
    •  4 kuličky nového koření a 4 pepř černého 
    •  2 lžičky himalájské soli
    •  3 malé zelené cukety pokrájené na tenké plátky
    •  1 feferonka posekaná na hrubo
    •  hrst hladkolisté petrželové natě na zdobení
    •  dýňového olej na zdobení
    •  zakysaná smetana na zdobení
    Příprava: V hrnci zpěňte cibuli na oleji, přidejte petržel, koření, sůl a zalijte 1 litrem vody. Uveďte do varu a vařte do měkka. Následně vyjměte koření a polévku rozmixujte do hladka. Krém by měl být tekutější. Přidejte cuketu, feferonku a povařte 10 minut. Před podáním ozdobte porce natí a pokapejte dýňovým olejem. 
     

     

     

    Saturejka se u nás ve střední Evropě pěstuje od 9.století. Původem pochází ze Středomoří. Známe saturejku zahradní a horskou, křovinatou odrůdu. 

    Saturejka zahradní je vytrvalý druh s úzkými lístky a růžovo-bílými květy, peprné chutě i vůně. Saturejka obsahuje 2% silice, třísloviny a pryskyřice, které působí dobře na zažívání a příznivě ovlivňují krevní tlak a křeče. Nejlépe v podobě bylinného čaje. 
    V kuchyni ji používáme do zeleninových polévek, k nakládání masa na uzení, na ryby, do nakládané zeleniny a hub, do zapečené zeleniny a rajských omáček. Výborně chutná v domácích tvarohových pomazánkách. Saturejka je vhodná k aromatizaci domácího oleje, octa i vína.  
     
    PEČENÁ LETNÍ ZELENINKA
    • 2 lžíce sušené nebo čerstvé posekané saturejky
    • 1 jemně pokrájená cibule
    • 3 hrubě pokrájené: karotky, 1petržele a kousku celeru
    • 5 posekaných masitých rajčat
    • 400g pokrájených fazolových lusků
    • 100ml zakysané smetany
    • 1 lžíce hl. mouky
    • máslo
    • drcený barevný pepř
    Příprava: Na pánvi na másle zpěňte cibuli, zeleninu a opečte. Přidejte rajčata a fazolky. Osolte, opepřete. Podlévejte vodou a duste do měkka. Na konec zalijte smetanou zamíchanou s moukou a saturejkou. Podávejte s bagetkou nebo brambory.

     

     

    Citronová tráva nebo-li Voňatka citronová se využívala už ve starém Egyptě. Pochází z tropické Asie, ale dnes se pěstuje i v celé řadě jiných oblastí a sklenících zapádní Evropy.

    Dnes známe na 30 druhů voňavých trav a jejich příjemnou pronikavou vůni způsobuje obsah silic, kterých tyto bylinky obsahují až 1 %.                    
    Všechny druhy voňatek rozdílně ale velmi příjemně voní právě díky vysokému obsahu specifické silice.
     
    Citronová tráva je vytrvalá trsnatá trávina a její použití je široké - od parfémů, léků až po použití v kuchyni. 
            
    Silice této Citronové trávy s obsahem citralu a geraniolu působí příznivě nejen na naše zažívání a proti nadýmání, působí také na snížení krevního tlaku. V kuchyni se používá jak čerstvá, tak i sušená a přidává se do pokrmů až nakonec. Používá se do jídel všude tam, kde by se hodila její citronová vůně a chuť. Dobře se kombinuje s česnekem, chilli a koriandrem. Je vhodná do asijských jídel, karí vepřových pokrmů, na mořské plody, do sladkých moučníků. Je vhodná k ochucení čaje, do nápojů a je vhodná k přípravě osvěžující koupele. 
     
    LETNÍ LIMONÁDA
    • 20g sušené citronové trávy
    • 1l vroucí vody
    • 3 lžíce medu
    • 2 lžíce citronové šťávy
    • 6 kostek ledu
    • ovoce na ozdobu
    Příprava: Citronovou trávu zalijte horkou vodou a nechte 30-45 minut louhovat. Sceďte, přidejte med a citronovou šťávu. Výluh nechte schladit nejméně hodinu v ledničce. Před podáním vhoďte led a ozdobte čerstvými lístky citronely a kolečky ovoce.
     
     

    Vanilka je plodem překrásné tropické orchideje pocházející ze Střední Ameriky. Indiáni ji používali k ochucování nápojů a kakaa, považovali ji za afrodiziakum a připisovali jí i účinky odstraňující únavu. Právě Aztékové objevili i technologii zpracování vanilkových lusků střídavým sušením a namáčením tak, aby došlo k jejich správné fermentaci. Do dalších míst se dostala díky španělským dobyvatelům, a to i na Madagaskar. U nás se objevila až koncem 16. století. 

    Vanilka je vytrvalá lijána, orchidej s ovíjivým stonkem, dlouhým až 10 m. V přírodě se pne v korunách tropických stromů. Květy mají žlutozelenou barvu a zvláštní způsob opylení - malými včelkami, žijícími pouze v Mexiku. V ostatních oblastech se proto opylovávají květy ručně. Lusky se sklízejí také ručně, těsně než uzrají. Pak se fermentují přírodním způsobem na sluníčku.
     
    Vanilka obsahuje až 5% vanilinu, který se podílí na její nasládlé typické vůni a jemné plné chuti. Za nejkvalitnější vanilku se považuje vanilka mexická z provincie Veracruz a bourbonská právě z Madagaskaru. Přírodní vanilka se používá v parfumerii, v potravinářském průmyslu dnes už méně - nahradila ji bohužel syntetická náhražka s těžkou a hrubou vůní.
     
    V kuchyni používejte vanilku přiravenou domácím způsobem tak, aby vám posloužila delší čas. Používá se do sladkých dezertů, moučníků, sušenek, čokolády, kávy, čaje, ovocných nápojů, pudingů, zmrzlin, tvarohů a cukroví. 
     
    DOMÁCÍ VANILKOVÝ CUKR
    • 2 vanilkové lusky pokrájené na kousky
    • 100g cukru krupice
    •   50g cukr moučky
    Příprava: Do mixéru dejte 1/2 cukru s kousky vanilky a mixujte pomalu tak, aby se vanilka rovnoměrně rozprostřela. Postupně přidávajte otáčky a přisypávejte cukr. Hotový vanilkový cukr má drobné tečky v nahnědlém cukru. Ten nasypte a dobře uzavřete do skleničky a uchovávejte v temnu. Časem cukr lehce navlhne, ale jeho kvalitu to nesníží. Používejte v menších dávkách než syntetický. 
     
      

    Pochází z Číny, kde se pěstovala už před 3 tisíci lety. Dodnes je tam i nejvíce oblíbená. K nám do Evropy se dostala zřejmě přes Rusko. Dnes jí známe mnoho druhů - čínský, japonský, ruský, egyptský i kanadský. U nás ji nazýváme cibule sečka a původ má ruský.

    Cibule patří do skupiny liliokvětých spolu s česnekem, pažitkou nebo pórkem. Místo květů vytváří pacibulky, které se rovněž používají v kuchyni spolu s mladými listy. Právě listy cibule obsahují více jak 200mg vitamínu C. Ostrou chuť vytvářejí sírnaté složky, které mají silné antibakteriální účinky. Proto cibuli používáme různými způsoby při nachlazení, jako čaje, domácí sirupy apod. a také jako dezinfekci např. při pokousání hmyzem. Cibule podporuje trávení, rozšiřuje cévy a působí antiskleroticky. 

    V kuchyni má velmi široké uplatnění - používáme ji do základů polévek, omáček, pod maso, v kombinaci s jinou zeleninou. Čerstvou ji můžeme použít do salátů a majonéz, čínských a japonských jídel. 

     

     

    CIBULOVÁ OMÁČKA

    • 8 lžic jemně pokrájené cibulové natě
    • 50g másla
    • 50g hladké mouky
    • sůl
    • mletý barevný pepř
    • 1 lžička kari koření Madras
    • 1/4 l vývaru
    • 2 dcl zakysané smetany
    Příprava: Z másla a mouky připravte hladkou světlou jíšku, kterou rozřeďte vývarem, osolte, opepřete a přidejte kari. Povařte. Pak zašlehejte smetanu a přiveďte k varu. Na konec vhoďte nať a více nevařte. Podávete k vařenému masu nebo rybě. 

     

    Estragon nebo-li Pelyněk kozalec je vytrvalá trsnatá rostlina pocházející z Ruska, Kavkazu, Sibiře, Mongolska a Severní Ameriky. U nás ho známe od 16. století a dnes se pěstuje v řadě jiných zemí. Nejvíce je ceněn ve francouzské kuchyni. 

    Silice estragonu voní po peři a anýzu, má natrpklou chuť. Obsahuje hořčiny, vitamin C, jód, draslík a látku rutin.         Ta právě působí proti kornatění cév a tedy praventivně na mnoho dalších onemocnění.
     
    Je také močopudný a má vliv na snížování krevního tlaku. Je vhodný do neslaných diet. V kuchyni se používá do domácích octů a hořčic, polévek, omáček, salátů, rajčatových jídel, omelet, nádivek, je vhodný k rybám a drůbežímu masu. 
     
    KUŘE NA ESTRAGONU
      
    • 4 kuřecí stehna
    • 30g na kostičky pokrájené slaniny
    • olivový olej
    • 2 hrubě posekané cibule
    • 2 stroužky česneku na plátky
    • sůl
    • mletý pepř
    • 1-2 dcl bílého suchého vína
    • 1 malá cuketa na plátky
    • 3 lžíce posekaného estragonu
    • máslo

    Příprava: V pekáčku na oleji opečeme na oleji osolená a opepřená stehna. Přidáme cibuli, slaninu, česnek a krátce osmahneme, podlijeme vínem a dáme přiklopené péct do trouby. Podléváme, přidáme plátky cukety a estragon a pečeme později už odklopené maso do červena. Podáváme pokladené plátky másla a s bramborem. 

     

    Celer naťový nebo-li Miřík vonný je blízce příbuzný s celerem bulvovitým a celerem řapíkatým. Celer obecně pochází z přímořských bažinatých oblastí Evropy, ale i Asie a Afriky. Znali ho už antické národy, které ho používali pro silné aroma při smutečních obřadech. 

    Všeobecně se používá jako zelenina a sušený jako koření a součást kořenicích směsí. Od nás na východ se pěstuje spíše celer bulvovitý, který má nezastupitelné místo především v regionálních pokrmech.  Naťový celer se zase spíše pěstuje a využívá v kuchyni západní, pro jeho jemnější aromatickou chuť a snadnější pěstování. 
    Celer obsahuje mnoho vitaminu C , draslíku, vápníku, fosforu a železa. Obsahuje také cukry - flavonoidy, vhodné pro diabetiky. Podporuje látkovou výměnu, proto je vhodný v boji proti nadváze.                                             Jeho chuť i aroma snižuje potřebu solit. 
    V kuchyni ho požíváme čerstvý i sušený. Používá se do salátů, nádivek, zeleninových polévek, zapékaných jídel, do gulášů a vaječných jídel.

    CELEROVÉ CUKETKY 

    • 800g mladých neloupaných cuket pokrájených na kostičky
    • olivový olej
    • 4 cibule pokrájené na drobno
    • 5 stroužků česneku na plátky
    • lžička drceného zeleného pepře
    • 5 nasekaných masitých rajčat
    • 1/2 hrníčku hrubě strouhaného celeru bulvy
    • strouhaný parmazán
    • miska sekané řapíkaté natě

    Postup: Cukety, česnek, cibuli, pepř osmahneme na oleji v hlubší pánvi, po chvíli přidáme rajčata a strouhaný celer, osolíme a dusíme do poloměkka. Na konec promícháme se sekanou natí. Podáváme s bílým pečivem a posypané sýrem. 

     

    Kopr vonný je u nás ve velké oblibě už od 9.století, kdy se k nám rozšířil z Orientu, Iránu a blízké Asie. Byl používán jako kouzelná bylina proti bolestem hlavy a k posílení organismu už ve strarém Egyptu. Dnes se používá ve všech zemích Evropy, ve Středomoří, v severských zemích i v Rusku. 

    Kopr je jednoletá rostlina, dorůstající zhruba 1m. Kvete žlutě, listy má nitkovitého tvaru a plodem je oválná dvounažka. Často se rozmnožuje v našich sklenících samovýsevem. Rostlina obsahuje silnou vonnou silici a nať má vysoký obsah vitaminu C a provitaminu A. Kopr má také velké množství kyseliny listové a pantotenové, a také minerálních látek jako vápníku a fosforu.

    Celý komplex látek, které kopr obsahuje podporuje tvorbu mateřského mléka, zlepšuje stav vlasů a nehtů nejen v době kojení a snižuje krevní tlak. Semínka kopru zase podporují trávení, zahání pocit hladu a celkově uklidňují organismus.  

    V kuchyni koprovou nať využíváme do salátů, pomazánek, polévek a omáček, do brambor a rýže, na grilované ryby. Semínko se zase hodí k aromatizaci octa, do nakládané zeleniny i hub. Pokud používáme kopr čerstvý, krájíme ho těsně před použitím a přidáváme ho až do hotového pokrmu, aby neztratil cenné látky a silice.

    KOPRAČKY

    • 600g lehce povařených a na kolečka pokrájených brambor
    • máslo
    • 1 drobně pokrájená cibule
    • 1 lžička sušených koprových semínek
    • 1 větší svazek čerstvého kopru 
    • 1/2 l vývaru
    • 1 dcl zakysané smetany
    • 3 žloutky
    • 2 lžičky hladké mouky

    Příprava: Na pánvi na másle zpěníme cibuli a koprová semínka, zasypeme moukou a připravíme jíšku, kterou zašleháme vývarem. Povaříme a přidáme smetanu. Po zchladnutí zašleháme žloutky, osolíme a přidáme velkou hrst posekaného kopru. Brambory vyskládáme do zapékacích misek, zalijeme omáčkou a dáme na 20 min. zapéct do trouby. Podáváme posypané čerstvým koprem a lžičkou zakysané smetany. 25. týden pór

     

     

    Pórek nebo-li pór je velmi stará zelenina a řadí se mezi cibuloviny. Pór je původem z Asie a v Řecku a Římě  ho používali pro svoje léčebné schopnosti už v období antiky. Tato užitková zelenina ostřejší chuti obsahuje řadu vysoce hodnotných látek jako minerály, bílkoviny a vitamíny, které získává během svého dlouhého růstu kolem 150 dní. Jeho zelená část obshuje mnohem více vitamínů než jeho bílá část. Kromě jiného působí blahodárně na peristaltiku střev a čistí žaludek, má diuretické účinky, blahodárně působí i na imunitu organismu. 

        Použití póru v kuchyni je rozmanité. Používá se jako zelenina i jako koření. Čerstvý pórek můžeme vařit, dusit, upravovat s další zeleninou či konzumovat jako samostatný pokrm. Přidáváme ho jako čerstvé koření do omáček a polévek. Sušený pórek je vhodný do nádivek, mletého masa, dresinků a domácích olejů, je součástí mnoha středoevropských směsí koření. Póru známe několik odrůd - jarní, letní, podziní i zimní, ale všechny se vyznačují vysokým obsahem fosforu, který výrazně podporuje činnost mozku. 

    ZAPEČENÝ PÓREK

    • 4 velké pokrájené pórky - 2cm silná kolečka
    • 4 lžíce másla
    • sůl
    • 1 lžička drceného barevného pepře
    • 250 ml smetany
    • parmazán na posypání
     
    Příprava: Na pánvi si rozpustíme máslo a orestujeme pórek do zlatova, posolíme, opepříme a přidáme smetanu. Chvíli povaříme a přelejeme do zapékacího pekáčku. Posypeme parmazánem a dáme na 20 minut zapéct. Podáváme ke steakům nebo se šťouchanými brambory.
     
     

     

       

    Mateřídouška obecná má mnoho kultivarů, ale její použití je stejné. Uklidňuje po požití většího množství alkoholu.                               

    Pochází z oblasti Středomoří nebo-li Mediteránu a její aseptické vlastnosti znaly už ve středověku, svazky mateřídoušky zavěšovali léčitelé v pokoji nemocného. Mateřídoušku nacházíme i u nás v přírodě na suchých slunných místech, mezích, svazích a kolem polních cest. Bohužel se nám z krajiny pomalu ztrácí vlivem změny klimatu. 

     Mateřídouška je nízký plazivý druh byliny, která se vyskytuje v mnoha formách s vyšlechtěnou vůní např. po citrónu. Tyto okrasné mateřídoušky se hodí jako koření, méně už jako léčivé byliny. Obsahuje silice, třísloviny, , hořčiny i vitamíny. Působí blahodárně v čajích proti kašli a na záněty průdušek. Celkově uklidňuje organismus, zlepšuje trávení, proto je vhodná do tučných pokrmů. Používá se ve velké míře v léčebné kosmetice a potravinářském průmyslu. 

    V kuchyni ji používáme do polévek a omáček, na dušené maso a ryby, do nádivek a mletého masa. Je velmi vhodná k aromatizaci kuchyňských olejů a octů i do voňavých polštářků pro dobrý spánek. 

     MATEŘÍDOUŠKOVÉ BRAMBŮRKY

    • 600g brambor pokrájených na 1cm silné plátky
    • 2 lžíce sušené nebo posekané čerstvé mateřídoušky
    • 2 na nudličky pokrájené cibule
    • 4 lžíce másla
    • 4 posekané stroužky  česneku
    • 1 lžička drceného zeleného pepře 
    • 1 sklenice smetany na vaření
    • himalájská jemná sůl
    Příprava: Na pánvi rozpustíme máslo a opečeme na něm do zlatova plátky brambor s cibulí a pepřem. Pak přidáme sklenici smetany a dusíme pod poklicí za občasného promíchání do měkka. Na konec přidáme česnek a mateřídoušku, promícháme a zapečeme bez poklice. Podáváme se zeleninovým salátem v octové zálivce, třeba také z mateřídoušky. 
     

                


     

    Yzop lékařský je dávno používané koření, už Hippokrates ho doporučoval používat k léčbě kašle! Do léčivých  likérů přidávali yzop také Benediktíni. Arabové zase dodnes připravují s yzopem chlazený ovocný nápoj Šerbet.

    Yzop roste především v oblasti Středomoří, Černého moře ale také v Indii, Japonsku. Roste i na našich chráněných zahrádkách. Otužilý bohatě rostlý, dekorativní polokeř s modrými či bílými květy vyžaduje vzdušnou půdu a sluníčko. Dobře se pěstuje v truhlíku a nechá se dobře tvarovat. Yzopová vůně odpuzuje žravý a savý hmyz na zeleninových zahrádkách, proto ho vysaďte poblíž. 

    Sklízí se po celý rok. Je peprné trochu nahořklé chuti a příjemné vůně. Listy obsahují 5x více vitamínu C než citron. Yzop je léčivá rostlina pomáhající ve formě čajů, likérů a sirupů při bronchiálních potížích, podporuje zažívání, snižuje pocení.

    V kuchyni je kořením se širokým uplatněním - používá se do bramborových a luštěninových jídel, do rybích a masových salátů, přidává se k hovězímu a skopovému masu, je součástí domácích paštikl, patří do kečupu či rajské omáčky, může být součástí bylinkového másla. 

    HOVĚZÍ NUDLIČKY S RAJČATY A YZOPEM

    • 300g hovězího masa pokrájeného na jemné nudličky
    • 1 pokrájená cibule
    • 3 posekaná (loupaná) rajčata
    • 15g sušených pokrájených rajčat 
    • olivový olej
    • 2 lžíce yzopu
    • 1 lžíce máty
    • 1 lžíce šalvěje
    • 1 lžíce citronové šťávy
    • 2 lžičky hladké cizrnové mouky
    • sůl

    Příprava: Maso osolte a osmahněte spolu s cibulí na olivovém oleji. Po zatažení masa podlijte vodou a poduste do měkka. Přidejte rajčata, mouku a chvili ještě opečte. Na konec vmíchejte směs sušených nebo čerstvě posekaných bylinek a dochuťe citronovou šťávou. Podávejte s rýží, bulgurem nebo kuskusem.


    Koriandr je velmi staré koření. Byl  znám už ve starověku a používal se nejen jako koření, ale i jako lék, byl součástí kořeněných vín a léčivých nápojů, byl jednou z ingrediencí nápojů lásky. 

    Proč ten nevyzkoušet? Stačí vzít tři lžičky koriandru, roztlouct v hmoždíři a přidat do litru červeného vína. Nechte týden odležet v uzavřené láhvi při pokojové teplotě. Potom sceďte a podávejte. Osoba, která skleničku koriandrového vína v naší přítomnosti vypije, nás prý už bude navždy milovat.

    Původem koriandr pochází ze západní Asie, ale dnes se pěstuje i ve Středozemí, Rumunsku, Indii, Rusku a Jižní Americe.Je to jednoletá bylina  z čeledi miříkovitých, 80 cm vysoká. Kvete bíle až narůžověle a plodem je kulovitá dvojnažka. Výrazné aroma koriandrových listů není každému příjemné, ale dnes se stále více používají do jídel světové kuchyně. Kuličky ( nažky ) koriandru jsou naopak příjemně vonné po citrónu a borovici, jsou chuťově nasládlé i mírně palčivé.

    Jeho používání  v posledních letech narůstá pro příjemnost chuti a dobrý vliv na trávení a dezinfekci zažívacího traktu. 

    Jeho použití je velmi široké - v potravinářském průmyslu do kečupů, uzenin, octů, cukrovinek a sterilované zeleniny a hub, k aromatizaci piva. Je součástí oblíbeného kari koření, garam másaly nebo harisy a používá se hlavně v asijské a mexické kuchyni, dobře se hodí k pečeným rybám, skopovému masu a dušené zelenině.
     

    INDICKÉ KUŘE S FÍKY A KORIANDREM

    • kuře 1kg
    • 1 lžička čerstvě drceného koriandru
    • 60g namočených fíků
    • 50g másla
    • 3 velká pokrájená jablka
    • 4 šalotky
    • špetka čerstvě strouhaného zázvoru
    • 1/4 lžičky drceného kardamomu
    • 1/4 lžičky mleté kurkumy
    • špetka chilli
    • 2 lžíce drcených nesolených arašídů
    • sůl

    Příprava: Kuře osolte a naplňte směsí - na másle poduste šalotky, jablka, fíky, arašídy a okořeňte. Kuře pečte na zbylém másle, nejprve přiklopené, mírně podlívejte vodou. Nakonec nechte odklopené zčervenat a šťávu zahustěte lžičkou rozmíchaného škrobu ve vodě. Podávejte nejlépe s kurkumovou rýží. 
     


    Římský kmín neboli kumín či šabrej pochází z Etiopie. Byl znám ve sterém Egyptě, plody se našly v pyramidách. Pěstuje se v Indii, Arábii, kolem Středozemního moře. Nejvíce se používá v arabských zemích.

    Kumín je jednoletá bylina příbuzná kmínu, z čeledi miříkovitých. Kvete růžově a plodem jsou dvounažky podobné kmínu, trochu větší a světlejší a jemné chuti.

    Kumín obsahuje třísloviny a silice s vůní a chutí odlišnou od kmínu. Má antiseptický účinek, působí proti nadýmání a špatnému zažívání. Silice působí proti nadváze, proto vyměňte běžný kmín za římský!

    Dnes má kumín nezastupitelné místo v mnoha kuchyních světa, zvláště asijských a afrických, používá se do tureckých kebabů, do španělských dušených mas se skořicí a šafránem, do marockých kuskusů, luštěnin, sýrů, salámů, likérů a chleba. Najdeme ho ve směsích jako garam másala, kari apod.

    MUNGO S KUMÍNEM

    • 250g nabobtnalých mungo fazolí
    • 500g drobně pokrájené zeleninové směsi (mrkev, celer, fazolky, cuketa, rajčata, lilek)
    • 3 lžíce citronové šťávy
    • 3 lžíce olivového oleje
    • 1 lžička mleté černé hořčice
    • 2 lžičky kumínu
    • 1 lžička mletého koriandru
    • 1 lžička kurkumy
    • 1 drcená chilli paprička
    • 4 lžíce mletého kokosu

    Příprava: Mungo uvařte do měkka. Rozehřejte na pánvi olej, přidejte černou hořčici a kumín, opražte. Pak přidávejte další koření a na konec vhoďte zeleninu. Za stálého míchání osmahněte, posypte kokosem a znovu osmahněte, nakonec smíchejte s uvařeným mungo, zalijte citronovou šťávou a osolte. Podávejte s pečivem.


    Hořčičné semínko pravděpodobně pochází z oblastí kolem Středozemního moře a pobřeží severní Afriky. Dnes se pěstuje i u nás. Hořčice je kořením snad všech kuchyní světa. V roce 70 n.l. byl popsán asi první recept na výrobu hořčice jako ochucovadla pokrmů - kaše z hořčičných semen s octem. 

    Později se přidali další ingredience jako olivový olej a med. A pak už následovali další - víno, skořice, hřebíček, muškátový oříšek a později zahuštěný vinný mošt. Hořčice patrí do čeledi brukvovitých, je to jednoletá rostlina 80-100 cm vysoká. 

    Známe jich více druhů - bílou se slámovou barvou a jemnou chutí, černou s drobnějšími semeny a ostřejší chutí, Sareptskou z Asie. Hořčičné semínko obsahuje silici se čpavou vůní a ostrou chutí, obsahuje bílkoviny a oleje, hořčík a beta karoten. Hořčice prokrvuje zažívací trakt, zlepšuje  trávení a látkovou výměnu v těle. Reguluje cukr v krvi. Blahodárně působí na bolesti kloubů v podobě obkladů ( kaše z hořčičné mouky ). Koupele z listů působí blahodárně na celý organismus. Na trhu najdeme neuvěřitelně široký výběr hořčic. Německé, Americké, Dijónské, bylinkové, celozrnné, ostré i jemné. 

    Celé hořčičné semínko používáme k nakládání zeleniny, hub, ryb. Patří do indických pokrmů z  luštěnin, na ryby, pečenou drůbež a známý roastbeef..

    Hořčičný ROASTBEEF

    Příprava: Maso ze všech stran osolte, okořeňte hořčicí a pepřem a pokapejte worcesterem. Svažte do válečku, ale moc neutahujle. Do misky nalijte olej a maso v něm pěkně "obalte” . a dejte opočinout do lednice. Druhý den maso nejprve prudce opečte ze všech stran dohněda, zatáhněte. Opečené maso potřete hořčicí, přendejte ho do pekáčku a strčte do předehřáté trouby na 140 °C na 40 minut,  dopékání má být pozvolné. Doba pečení je samozřejmě závislá na velikosti konkrétního kusu masa. Pak maso vyjměte, zabalite do alobalu, nechte zhruba čtvrt hodinky odpočinout. Pak teprve nakrájejte na tenké plátky. Teplé podávejte s Holandskou omáčkou a čerstvími bylinkami. Studené s hořčicí a pečivem.

     



    Už staří Germáni přisuzovali této rostlině medvědí sílu. Medvědí česnek ale není klasickým česnekem. 

    Roste ve velké míře ve volné přírodě a poznáte ho podle špičatých listů a charakteristické štiplavé vůně. Je to jarní rostlinka, která vyrůstá hned jak zmizí sníh, v průběhu března a dubna. 

    Z medvědího česneku se konzumují hlavně listy, k tepelnému zpracování můžete přihodit ale i cibulky. Můžete ho použít jako superzdravou náhradu česneku nebo pažitky a výhodou také je, že není cítit. Je skvělým doplňkem detoxikační kúry - čaj: 4 lístky česneku zalijte vroucí vodou, nechte 5 min. luhovat, přidejte med a citrón podle chuti.

    Listy i cibulky jsou nabité vitamíny a minerály, ale pozor, ničí se teplem. Proto lístky používejte nejlépe syrové nebo je jen lehce spařte.
    Má velké léčivé schopnosti a obsahuje mnoho cenných látek. Vitamín C, hořčiny, které podporují trávení, snižují křeče a ničí střevní parazity, je skvělým antibiotikem, obsahuje jód, povzbuzuje nervový systém.  

    V kuchyni je nejjednodušší použití medvědího česneku do salátu, kdy oprané listy můžete nasekat a smíchat s jakýmkoliv salátem. Pomazánky zase můžete ozvláštnit nasekanými cibulkami. Listy lze také spařit jako špenát. Můžeme jím ochutit pesto, polévky, omáčky masové i na těstoviny.  

    MEDVĚDÍ POLÉVKA

    • 2-3 brambory pokrájené na kostičky
    • 50 g medvědího česneku 
    • 0,4 l silného zeleninového vývaru 
    • černý pepř mletý
    • špetka muškátového oříšku
    • 200 ml šlehačky na vaření
    • sůl

    Příprava: Brambory povařte ve vývaru a případně osolte. Když jsou brambory téměř měkké, přidejte šlehačku, muškátový oříšek, pepř a ještě chvíli povařte. Přidejte posekaný česnek a do hladka rozmixujte. Podávejte s opečenou bagetkou, krutóny apod.

     


     

    Vavřín vznešený jako jediný může korunovat hlavy vítězů, ochutit jídlo, odpuzovat škůdce a ještě být dekorací! Věnce z vavřínových listů jsou už od dob Římanů znakem moudrosti a slávy, dodnes se jimi zdobí vítězi. Bobkový list se používá po celém světě jako koření. 

    Je to stálezelený vysoký keř nebo strom, který dodnes roste ve Středomoří, Iránu, Sýrii a Indii. Listy obsahují silice a další látky, které prospívají revmatikům, podporují trávení a chuť k jídlu. Kvalitní list má šedozelenou barvu, bez skvrn s kořenitou vůní a nahořklou chutí.

    V kuchyni používáme jak sušené tak i čerstvé lístky. V pokrmu ho vaříme krátce, aby nezhořkl. Mletý list přidáváme až do hotového pokrmu. Má velmi rozmanité použití - patří do omáček, polévek, vývarů, do pokrmů z rajčat, k rybám, do nakládané zeleniny, do rýže a luštěnin, pod dušené maso.

    Kombinuje se s tymiánem, česnekem a petrželkou. 

    VOŇAVÁ RÝŽE

    • 2 dcl kulatozrnné rýže 
    • 0,5 l masového vývaru 
    • 5 bobkových listů
    • 1-2 lžičky tymiánu
    • 2 pokrájené stroužky česneku
    • olivový olej

    Postup: Na hlubší pánvi rozehřejte olej, přidejte česnek a osmahněte. Přidejte rýži, bobkový list a zalijte polovinou vývaru. Pak už jen postupně, po troškách podlévejte vývarem a za stálého míchání vařte na mírném ohni 15 až 18 minut, rýže musí zůstat tzv. "na skus". Podle potřeby přidáváme vývar, aby se rýže dobře nasákla. Ke konci přidejte tymián. Před podáváním můžete zjemnit kouskem čerstvého másla. Posypte strouhaným parmazánem. 


     

    Fenykl pochází ze Středomoří, Malé Asie a planě roste až po Nepál. Byl oblíben už ve starém Římě u válečníků a gladiátorů k posílení a udržení dobrého zdraví. Dnes se pěstuje hlavně v jižní Evropě, ale také v Číně, Indii, Japonsku nebo v Americe.
    Je velmi důležitý ve vegetariánské stravě, proti plynatosti z luštěnin. Často se z něj pije čaj proti nachlazení, kdy usnadňuje odkašlávání. U nás ho nejčastěji používáme k tišení nadýmání a pro podporu tvorby mateřského mléka. Tlumí toxické působení alkoholu. Má dezinfekční účinek na zažívací trakt. 

    Fenykl obecný je dvouletá rostlina z čeledi miříkovitých. Je vysoká až 2 m se žlutým květenstvím typu kopru. Ke kořenění se používají právě plody, dvojnažky s žebry. 

    Fenykl obsahuje až 6% vonné silice, olej, bílkoviny, sacharidy a další. Používá se ve farmaceutickém průmyslu v léčivých bylinných směsích, v potravinářském průmyslu - do sýrů, k nakládání zeleniny, do likérů, moučníků a perníků, do chlebového těsta, je zákledem rybích polévek a rybích jídel obecně, patří k masům připravovaných “na divoko”. Je základem čínské, indické a hlavě středomořské kuchyně. Často se kombinuje s česnekem.


    RYBA NA FENYKLU

    • 700g kapra nebo štiky 
    • 2 lžičky drceného fenyklu
    • 1 lžička rozmarýnu
    • 3 lžíce olivového oleje
    • 2 lžíce bílého vína
    • 5 utřených stroužků česneku
    • sůl
    • 2 lžíce másla

    Postup: Na marinádu: olej, víno, čenek, fenykl, rozmarýn, sůl. Marinádou potřete rybí filety z obou stran a nechte při pokojové teplotě hodinu marinovat. Potom rybu grilujte nebo pečte na pánvi za častého potírání zbylou marinádou. Hotovou rybu podávejte potřenou rozpuštěným máslem se zeleninovou přílouhou a pečivem. 
     


    Rozhod jsem se léčit lásku lékořicí,
    objednám si aspoň tisíc odnoží a-a-á
    Pak si svařím soudek vína se skořicí
    a počkám až se ten plevel rozmnoží...


    Dříve byla lékořice známá jako sladké dřevo, které žvýkaly děti jako pochoutku. Dnes se také používá při výrobě cukrovinek - pendreků ( zahuštěný výtažek z lékořicového kořene, za tepla se mění na ohebnou a tažnou hmotu), žvýkaček, bonbónů a pastilek. Lékořice byla využívána už v léčitelství starověkého Egypta. Ve starověké Indii byla používána jako afrodisiakum a v Číně je spojována s dlouhověkostí, v kombinaci s ženšenem je základem čínské medicíny.

    Pochází z Malé Asie, Afganistánu, kde roste planě. Dnes se ale pěstuje i u nás na slunných svazích Moravy, ve Francii, Německu, Španělsku, Turecku nebo Řecku. Lékořice lysá je 1 - 2 m vysoká vytrvalá rostlina s rovným silným stonkem a dlouhými kořeny. Květy jsou uspořádány do bledě fialových rovných hroznů.

    Obsahuje saponiny, které jsou 50krát sladší než sacharóza. Látky z lékořice podporují tvorbu žaludečních šťáv a působí proti tvorbě žaludečních vředů. Dále vyvolávají naředění hustého hlenu z dýchacích cest a podporují tak vykašlávání. Je to silný antioxidant. Pozor při nadměrné konzumaci lékořice či lékořicových cukrovinek je toxická pro játra a zvyšuje krevní tlak!

    Patří k důležitým přírodním drogám užívaným v lidovém léčitelství, v potravinářském a farmaceutickém průmyslu. Jako koření se používají kořeny, které mají sladkou chuť a charakteristickou vůni. Na trh přichází kořeny již upravené - sušené, mleté. Lékořice se přidává do čajových směsí  a také do směsí koření např. v sečuánské kuchyni spolu se zázvorem, kmínem, hřebíčkem a pepřem. V této kombinaci je lékořice vhodná pro přípravu dušené zeleniny, pečeného masa a na drůbež.

    LÉKOŘICOVÝ ZAŽÍVACÍ ČAJ

    • 25g semínek fenyklu
    • 30g  drceného kořene lékořice lysé
    • 10g rozinek
    • 25g květu heřmánku lékařského

     

    Postup: Ingredience smíchejte. 2 lžičky směsi zalijte 150 ml vroucí vody a nechte 10 min přiklopené luhovat. Pijte 1 šálek čaje na noc. 

     

     


    Kerblík třebule pochází z Kavkazu a západní Asie.  Kořenili jím už Římané, kteří ho během válečných výprav rozšířili do mnoha evropských zemí i na britské strovy. Voňavý kerblík je nenáročná, rychle rostoucí jednoletka s výtečnou chutí a jedinečnou vůní. 

    Roste také ve volné přírodě v plané verzi. Možná jste si jí zatím nevšimli a nevíte, jak vypadá. Vzhled listů trošku připomíná rozrostlejší petržel. Nespleťte si ho s kerblíkem lesním, který se nekonzumuje! Toto koření má vynikající nasládle jemnou chuť po anýzu. 

    Listy kerblíku se používají k očistě krve a mají se pojídat především při jarní očistné kůře. Nať kerblíku podporuje činnost ledvin a doporučuje se při problémech s trávením.  

    Bývá součástí Fines herbes - výraz pro směs bylinek z tradiční francouzské kuchyně. V našich krajích se do této směsi nejčastěji používá petrželová nať, rozmarýn, kerblík , pažitka, estragon, šalvěj a i další. Směs se používá k ochucení jemných pokrmů, například omelet a zelných salátů. Smíchaná s trochou rozehřátého másla a citrónové šťávy se podává ke grilovaným rybám a jinému masu.

    Kerblík je výborné koření k rybám, do polévek, omelet, smetanových omáček, do tvarohových pomazánek, do omáček, je skvělý ve všech salátech , do fazolek, k chřestu, k novým bramborám, do dušené mrkve. Přidává se také například do bérnské a holandské omáčky. 

    HOLANDSKÁ OMÁČKA S KERBLÍKEM
    • 100 g másla
    • 3  žloutky
    • 0,2 dcl  bílého vína
    • 1 lžička hořčice
    • citrónová šťáva z 1 citronu
    • 10 g kerblíku
    • mletý pepř
    • cukr
    • sůl
    • hrstka sekaného estragonu

    Recept: Rozpusťte máslo a dejte ho do vyšší nádoby z níž odlejte usazenou syrovátku. Nebo použijte přepuštěné máslo. Žloutky se solí, pepřem, bílým vínem, citrónovou šťávou, hořčicí a cukrem dejte do hrnce a ve vodní lázni na mírném ohni šlehejte, dokud hmota nezhoustne. Pak po kapkách zašlehejte rozpuštěné máslo a přidejte kerblík. Nakonec přidejte  jemně sekaný estragon a případně ještě přisolte a opepřete. Podávejte nejlépe na dušenou zeleninu, chřest či těstoviny.


     

    Karotka nebo mrkev? 

    Obě jsou bezesporu jednou z nejcennějších zelenin, které se u nás pěstují. Nesmějí chybět v žádné dobré polévce či bramborovém salátu, jsou součástí většiny mražených zeleninových směsí. Pro svou sladkou chuť jsou oblíbené také u dětí.

    Botanicky mají společný základ. Karotka je raná odrůda mrkve obecné a obsahuje více cukru. Dělení na mrkev a karotku není běžné ve všech zemích. Je to dvouletá 5-50cm vysoká bylina z čeledi miříkovitých. Lodyha je dutá chlupatá, vzácně lysá, lity řapíkaté. Její výskyt je dnes zaznamenám po celém světě, nejvíce však v oblasti Mediteránu a na Blízkém východě.

    Původem pochází zřejmě z jižní Asie, kde ještě přežívají její divocí a nezkultivovaní zástupci. Historie jejího rozšíření není zcela jistá; předpokládá se, že se v 10. století rozšířila do celé oblasti od Indie po východní Středomoří. Ve 12. století se dostala až do západní Evropy a také do Číny. V 17. století byla v Nizozemí vyšlechtěna její oranžová odrůda (pocházející z dřívější černé odrůdy), která je zde dnes rozšířena. V současné době se pěstuje na celém světě. Barva kořene může být bílá, žlutá, oranžová, červená, nachová, fialová i vícebarevná (např. zvenku fialová, vevnitř oranžová nebo bílá). 

    Karotka se často používá i v sušené podobě - jako mletá, drcená nebo karotkové floky apod..V této podobě je často součástí směsí určených ke kořenění pokrmů, a to především evropské regionální kuchyně.  

    Karotka je pro nás prospěšnější, když je konzumována tepelně upravená. Silné buněčné stěny kořenů totiž neumožní tělu využít ze syrových kořenů více než 25 % dostupného betakarotenu. Když je ale tato kořenová zelenina uvařená a podávaná s trochou tuku, naše tělo je schopno přeměnit až 50 % betakarotenu ve vitamin A, který podporuje právě dobrý zrak.
     
    MEDOVÁ KAROTKA S YZOPEM 
    • 500g karotky
    • 250ml kuřecího vývaru
    • 1 lžíce medu
    • 1 lžíce
    • másla
    • sůl
    • čerstvě mletý bílý pepř
    • 1 lžíce jemně nasekaných yzopových listů

    Recept: Karotku očistěte a nakrájejte na tenké plátky. V hrnci smíchejte s vývarem, medem, máslem a ochuťte pepřem a solí. Přivěďte k varu, zakryjte a pozvolna vařte 20 min. dokud karotka nezměkne a šťáva nezíská sirupovitou konzistenci. Potom smíchejte karotku s yzopem a za tepla podávejte. 
     



    Mattioliho herbář ze 16. století se o paprice rovněž zmiňuje, a to o jejím pěstování „v Čechách a v Němcích". Z té doby jsou doklady o tom, že se paprika pěstovala kolem Brna.

    U nás běžná paprika jsou rozemleté sušené plody druhu Capsicum annuum L., což je jednoletá rostlina mající svůj původ pravděpodobně v Jižní Americe, odkud přišla do celého světa. Bývá vysoká až jeden metr a má bílé, pěticípé květy. Plod je bobule různé velikostí a barvy. Ve zralosti bývá většinou červený, ale i žlutý, oranžový, zelený či žíhaný. Paprika má odrůdy zeleninové a také kořeninové. Kořeninová paprika zná zase řadu typů; například v Maďarsku se z nich vyrábí sedm druhů koření. Za nejkvalitnější se považuje paprika španělská a maďarská. 

     Paprika obsahuje cukry, bílkoviny, ostrou látku kapsicin, barviva, tuky, silice a vitamíny C, A, B a kyselinu nikotinovou v různém množství podle druhu papriky.

    Bylo prokázáno, že paprika je v mnoha ohledech kořením, které je prospěšné zdraví. Podle posledních výzkumů má její časté používání jako zeleniny i jako koření (zvláště  ohnivě červeného nepálivého typu) vliv na omezení mrtvičnatých a srdečních onemocnění a působí rovněž proti kornatění cév. Paprika podporuje chuť k jídlu a má dobrý vliv na celkovou fyzickou svěžest.

    Mletá paprika se využívá zejména do polévek, omáček, do gulášů, pod masa, do pomazánek, sekanin, zeleninových konzerv, uzenin, salátů, tvarohu, masa, na ryby a drůbeže, do slaného pečiva, do jídel z vajec, nebo na posypání jako barevná ozdoba.

    Co znamená číselné označení ASTA? Základním označením kvality papriky je zkratka ,,ASTA". Tato zkratka označuje barvivost a chuť. Pokud jde o méně kvalitní papriky, značí se 40 ASTA. Jejich barva je vybledlá a při použití v kuchyni zanechávají pouze červené tečky. Ani jejich vůně a schopnost ochucení a obarvení pokrmů není příliš kvalitní. Stupnice ASTA pokračuje čísly 60, 80, 100, 120, 140, 160, atd.

    SLEPICE NA PAPRICE

    • 1 menší slepice (kuře)
    • sůl
    • 2 lžíce sádla (oleje)
    • 3 cibule
    • 1 vrchovatá lžíce mleté papriky sladké
    • 1/2 lžíce pálivé papriky
    • špetka mletého muškátového oříšku
    • vývar ze slepice
    • 2-3 žampiony
    • 2-3 rajčata
    • 1 zelená paprika
    • šťáva z 1/2 citronu
    • 250ml zakysané smetany
    • 2 lžíce polohrubé mouky
    • 1 lžíce másla

    Recept: Slepici ovaříme asi 30min v osolené vodě, pak ji rozdělíme na porce (kuře neovařujeme). Opečeme ji na sádle spolu s drobně nakrájenou cibulí ze všech stran. Osolíme, vysypeme papriku sladkou, pálivou, muškátový oříšek, pdolijeme vývarem a dusíme. Když maso měkne, přídáme plátky žampionů, drobně usekaná rajčata a proužky papriky. Podusíme. Když je maso měkké, zalijeme je smetanou a rozkverlanou moukou a povaříme. Je-li třeba přidáme vývar nebo i 5dcl bíleho vína. Nakonec vylepšíme čerstvým máslem. Podáváme s knedlíky, noky nebo i těstovinou či rýží.


    Řeřicha zahradní (setá), je jednoletá brukvovitá rostlina, která je původem ze severní Afriky a západní Asie. Odtud přišla přes Egypt do Řecka. Už dávný Hippokrates se o ní zmiňoval a doporučoval ji jako prostředek k pročištění organismu.

    Řeřicha zahradní se vyznačuje svým rychlým růstem a vývojem. Většina z nás ji zná jako malou rostlinku s trojčetnými děložními lístky, kterou lze snadno v teple, na světle a s dostatkem vláhy vypěstovat na misce s vatou, za třeba i méně než týden. Zrovna tak, se zejména v zimních měsících a západních zemích, prodává v krabičkách. Pokud řeřichu necháme růst na záhoně, může dosáhnout výšky až 50cm. Řeřicha kvete bíle až narůžověle, plodem je šešule a vytváří světle hnědé drobné semeno.

    Řeřicha připomíná svou chutí křen nebo ředkvičky, obsahuje 30 -130 mg vitaminu C ve 100g. Potom také draslík, vápník, jód, železo, fosfor, horčík, síru, hořčičiny, aromatické látky, glykosid glukosinulát, chlorofyl aj. Celkově tyto látky mají vliv na zrychlení metabolismu, činnost ledvin a v zimním období působí proti častým infekcím.

    Řeřichu přidáváme především do čerstvých salátů nebo pro samotný salát. Zdobí například obložené chlebíčky, bramborové saláty, tvarohové a vaječné pomazánky, apod. Do polévek i omáček se přidává až nakonec, čerstvá, jemně posekaná, maximálně se může s vařeným základem rozmixovat. Výborná je například polévka z brambor uvařených a rozmixovaných ve vývaru, na jaře můžeme k bramborám přidat i svazek medvědího česneku, v zimě zase hlávkové zelí, dochutíme jenom solí, pepřem a kysanou smetanou a hustě posypeme sekanou řeřichou. 

    Čerstvou šťávu lze využít i pro jarní a podzimní detoxikační kúry, vysoký obsah minerálů a vitamínů ve spojení s dalšími účinnými látkami dokáže nejen pročistit celé tělo, ale také odstranit únavu a doslova nabít energií. Čerstvá štáva z řeřichy každé ráno na lžičku je výborná v prevenci proti únavě.

    ENERGETICKÉ SMOOTHIE 
    • hrst čerstvé řeřichy
    • 1/2 limetky
    • 1/2 pomeranče
    •  zralé avokádo
    • 4  kostky ledu
    • 200ml vody      
    Návod: Vše smíchejte ve smoothie mixéru a přidejte 100ml vody. Postupně přidávejte více vody a nechte rozmixovat na velmi jemné pyré, do nápoje vhoďte kostky ledu a můžete i následně lehce osolit. 
     

    Kajenský pepř, odrůda chilli pěstovaná původně v Jižní Americe. Velmi ostré koření používané hlavně na dochucení pokrmů. Používá se do omáček, minutek i na grilování. Jeho chuť využijete také při dochucení omáček, zelenin či nejruznějších druhů masa nebo například čokoládových dezertů. 

    Svůj název cayenský pepř, nebo také kajenský pepř, získal podle svého původu. Podle oblasti v Jižní Americe, na pobřeží Francouzské Guyany. Tady najdeme řeku Cayenne, i hlavní město Guyany, Cayenne. Pepř pak špatný překlad z anglického slova pepper, které znamená pepř, paprika i chilli. Proto dnes můžeme v receptech najít slova jako: špetku kajenského pepře, špetku kayenského i špetku cayenského pepře.

    Kajenský pepř jsou mleté sušené plody zvláštního druhu pálivé papriky — papriky křovité (popř. i jiných jí příbuzných odrůd). A tu nás napadá pochybnost: jak to, že se produkty papriky někdy nazývají stejným názvem (ze sušeného mletého plodu papriky roční je například známá sladká paprika), jindy pepř? V druhém případě je to — pro laika — tím méně pochopitelné, když se z botanických a zahradnických příruček dozvíme, že pepř a paprika jsou produkty rozdílných plodin. Pepř, jak známo, se získává především z pepřovníku černého; ten však svou botanickou příslušností patří k čeledi pepřovitých, kdežto paprika se řadí k čeledi lilkovitých (podobně jako lilek, rajské jablíčko, rulík, blín, mandragora apod.)

    Kajenský pepř se získává mletím jedním z mnoha odrůd chilli papriček. Toto koření patří k jednomu z těch pálivějších. Z toho důvodu má možná právě ve svém názvu pepř. Využijete ho v pokrmech, které budou ve výsledku velmi pikantní. Jeho oblíbenosti se pyšní Indická a také Mexická kuchyň, kde se hojně využívá k ochucení fazolí s kukuřicí a tortillou.

    JARNÍ DETOX S KAJENSKÝM PEPŘEM

    • citronová šťáva ze 2 citronů
    • 2 lžíce medu
    • 1 lžička kajenského pepře

    Návod: Do hrníčku si připravíme ingredience. Vymačkáme 2 celé citrony, přidáme 2 lžičky medu. Na konec doplníme o jednu lžíci kajenského pepře a to celé zalijeme 0,5l horké vody. Vzniklý nápoj následně popíjíme.


    Kardamovník obecný (Elettaria cardamomum (L.) Maton, 1811), zkráceně zvaný též kardamom (též nesprávně kardamon), je statná bylina z čeledi zázvorníkovitých. Její plody a oddenky se používají jako koření.

    Jedná se o prastaré a jedno z nejdražších koření. Pochází z deštných tropických pralesů Indie, Sumatry a Číny. Později se dostal i do Egypta, Řecka a Říma. 

    Kardamom je nejpopulárnější zejména v Indii, kde se pyšní svému prvenství hned po pepři. Má také význam i jako lék, zejména u trávicích potíží a pro osvěžování dechu. Kardamon působí proti průjmům z tučných pokrmů. V Saudské Arábii, v Izraeli a beduíni si kardamonu váží natolik, že jím parfémují kávu. 

    Plodem je vejčitá tobolka 1-2cm velká, které obsahují drobná vrásčitá semena, což je ono koření. Semena mají vůni kafrové s vůní a příchutí citrónu. 

    Na trhu se vyskytuje v mleté podobě nebo v podobě vyluštěných semen, ale nejlépe je ho kupovat jako zelené, celé tobolky. 

    ČATNÍ Z RAJČAT A JABLEK

    • 1kg zralých oloupaných rajčat
    • 2 cibule
    • 4 stroužky česneku
    • 150ml vinného octa
    • 1 lžička soli
    • 50g rozinek
    • 3 kyselá jablka
    • 1/4 mletého hřebíčku
    • 1/4 lžičky mletého zázvoru
    • špetka mletého muškátového květu
    • 1/4 lžičky mletého kardamomu
    • 100g pískového cukru
    • podle chuti čerstvé chilli papričky (1-2)

    Návod: Rajčata, cibuli, česnek a oloupaná jablka bez jádřinců nadrobno posekáme a rozvaříme. Vmícháme nakrajené chilli papričky, ocet, rozinky, sůl, koření a cukr. Pomalu vaříme, až směs zhoustne. Horké plníme do malých skleniček a podáváme jako doplněk hlavních pokrmů.

     


    Bazalka je mimořádně univerzální rostlina - léčivá bylina, koření i posvátná rostlina užívaná v budhistických církvích. Pochází z Indie a Egypta a k nám se dostala až v 16. století. 

    Dnes se ve velkém pěstuje především ve Středomoří, na Balkáně,  v arabských zemích či v Asii. 

    Bazalka obsahuje výrazně vonící silici a další složky, které mají silný účinek na organismus. Aroma bazalky pomáhá při nespavosti a celkově uklidňuje. Bazalka tlumí křeče, podporuje trávení, harmonizuje peristaltiku a působí proti nadýmání. Má protizánětlivé účinky.  

    Je vhodná při odtučňovacích kůrách, kdy podporuje vylučování nežádoucích látek z organismu. Jako čajový pomocník poslouží dobře při silném nachlazení v kombinaci s dalším zeleným kořením - meduňkou, tymiánem nebo oreganem.

    Je to koření zeleninových a rajčatových polévek ve spojení s česnekem a olivovým olejem. Hodí se do salátů, mletých mas, na pizzu, do fazolí, k těstovinám, do bylinkových másel. 

    PESTO Z RUKOLY S BAZALKOU

    • 4 hrsti pokrájené čerstvé rukoly
    • 10g sušené bazalky
    • 2 stroužky posekaného čerstvého česneku
    • 50g posekaných piniových ořechů
    • 50ml olivového oleje extra virgin
    • 1-2 lžíce himalájské soli 
    • 10g jemně strouhaného parmazánu

    Recept: Na pánvi bez oleje krátce orestujte oříšky. Rukolu, oříšky, česnek, sůl, olej a vložte do mixéru. Pomalu nechte zpracovat na hrubší kaši. Nakonec přimíchejte bazalku a strouhaný parmazán. Pesto přendejte do uzavíratelné sklenice a skladujte v lednici. Použijte na těstoviny, do salátů, k masu nebo na opečené bagetky. 


    Hřebíček byl odedávna používán v Číně a Indii nejen jako koření, ale i jako lék. Je známo, že okolo 3. století př. n. l. byli lidé u čínského dvora povinni žvýkat hřebíček pro vonný dech a zdravé zuby. 

    Stejně jako muškátový oříšek pochází hřebíček z ostrovů koření "Moluk", a také stejnou má historii - obchodní spory mezi Holanďany a Portugalci o jeho omezené pěstování a následné zvýšení ceny na trhu. Postupem času se rozšířil i do dalších tropických oblastí - Malajsie, Srí Lanka, Zanzibar apod. a dnes je na Molukách už jen zlomek produkce.

    Hřebíček je nerozvinuté poupě stálezeleného stromu. Sbírá se lehce načervenalé poupě, které se suší na slunci. Sklízí se až dvakrát ročně. Kvalitní hřebíček je tmavohnědý se světlým poupátkem uprostřed a jeho kvalitu můžeme ověřit zkouškou ve vodě - kvalitní klesá ke dnu nebo plave ve svislé poloze. 

    Hřebíčkové silice mají silný antiseptický účinek a proto se hřebíček používá v lékařství. V kuchyni ho používáme pro jeho typické aroma do sušenek, perníku, povidel, kompotů, kečupů a čatní, do vývarů a omáček spolu s dalším kořením, na dušená masa, do rýže a fazolí. Je součástí hlavně indické kuchyně. V kombinaci s majoránkou a solí ho používáme k napařování a uvolnění horních cest dýchacích a vedlejších nosních dutin. Můžeme ho přidávat do čajů a svařených nápojů při léčbě nachlazení. 

    DOMÁCÍ HŘEBÍČKOVÁ TINKTURA

    • 20g hřebíčku
    • 3 dcl. 60% lihu 

    Recept: Koření rozdrťte v hmoždíři, vsypte do dobře uzavíratelné lahve a zalijte lihem. Směs nechte 14 dní macerovat při pokojové teplotě a občas lahví zatřepte. Po této době směs přeceďte do čisté lahve a dobře uzavřete. Skladujte na tmavém místě. Tato tinktura vám dobře poslouží k potírání aftů, dásní při začínající paradontóze a jiných zánětů v ústní dutině, jako kloktadlo z 15 kapek v 1 dcl vlažné vody mírní bolest zubů.  


    Bedrník anýz je velmi staré koření pocházející z východního středomoří, už v Egyptě se používal pro své léčiné účinky a skvělou chuť. Je příbuzný fenyklu a kmínu. Jedná se o jednoletou rostlinu, které se daří na slunci a teplejších místech středomoří, u nás se mu daří na jižní Moravě. Anýz má sladce kořeněnou chuť připomínající lékořici nebo hašlerky.

    Pro své aromatické vlastnosti se používá jako koření do jídel, je základem likérů a čajových směsí, používá se v kosmetickém i konzervárenském průmyslu, úpravuje chuť a vůni některých léčiv. Jako koření podporuje anýz trávení, omezuje plynatost a působí proti křečím střev, povzbuzuje činnost žláz (žlučníku, mléčné žlázy …). Jako čaj prospívá při nachlazení dýchacích cest, má baktericidní účinky.

    Anýz pozitivně působí také na naši psychiku. Vedle uvolnění organismu přináší i euforické pocity. Ve starých herbářích se dokonce uvádí, že anýzové semeno podporuje mužskou plodnost.

    V Kuchyni ho používáme buď celý nebo drcený, do pečiva, sušenek, piškotů, jablečných koláčů, do perníků, pudinků a domácího chleba. Je vhodný do nakládané červené řepy a zelí nebo do jablečných kompotů. Vždy je součástí čínské a indické kuchyně. U nás ho používáme hlavně při smažení ryb a do dušené zeleniny.

    DOMÁCÍ ANÝZOVKA

    • 50 g anýzových semen
    • 20 g čerstvě nastrouhané citronové kůry z bio citronu
    • 400 ml kvalitního bílého 40% alkoholu, nejlépe vodky
    • 300-500 g třtinového cukru
    • 200 ml svařené vody

    Návod: Koření rozdrťte v hmoždíři a vsypte do dobře uzavíratelné lahve, přidejte nastrouhanou kůru a zalijte alkoholem. Směs nechte 14 dní macerovat při pokojové teplotě. Po této době přeceďte do čisté lahve, dolejte svařenou vlažnou vodou a doslaďte cukrem. Pro pěkný efekt vhoďte do lahve pár semínek celého anýzu. Takový likér vám dobře poslouží na trávení po těžkém obědě i při zimním nachlazení.


    Sečuánský pepř není pepř! 

    Tento pepř není s pepřovníkem vůbec příbuzný. 

    Plody pocházejí z keře zvaného Žlutodřev peprný a jeho plody obsahují silici palčivé chuti. Je ostrý úplně jiným způsobem než chilli nebo klasický pepř, má trpkou chuť a lehké citrónové aroma.  

    Sečuánský pepř nebo-li FAGARA patří k nejstarším kořením užívaným v Číně.

    Pochází z provincie Sečuán ve střední Číně, oblasti bohaté na jezera obklopená  vysokým pohořím, přecházejícím na západě v Tibetskou náhorní plošinu. Dnes se pěstuje i ve Vietnamu a Indii. Právě v Sečuánu vynalezli mnoho pikantních omáček s tímto pepřem, které se postupně rozšířily do celého světa a také celosvětově známé KUNG-PAO.

    Sečuánský pepř se používá hlavně v asijské kuchyni, u nás ho známe z čínské směsi zvané Koření pěti vůní nebo z japonské směsi Koření sedmi vůní. Můžeme s ním okořenit zelený čaj, pro dobré trávení. Do ostřejších jídel ho použijeme podobně jako pepř, především na drůbež, skopové a vepřové maso, a to nejlépe v kombinaci s česnekem, zázvorem a badyánem.​

    KUNG-PAO:

    •  400 g kuřecích prsou 
    •  šálek  nesolených arašídů
    •  3 ks chilli papričky 
    •  3  stroužky česneku
    •  5 plátků zázvoru
    •  5 ks jarní cibulky
    •  8 lžíc sojová omáčky
    •  2 lžíce škrobové moučky
    •  2 lžíce rýžového vína 
    •  8 ks sečuánského pepře
    •  arašídový olej
    • navíc pro zálivku: sezamový olej, rýžový ocet

     

    Návod: V míse smíchejte  2 lžíce sojové omáčky, 2 lžíce rýžového vína, trochu máčeného škrobu (1 lžíce škrobové moučky rozpuštěná v trošce vody), špetku soli a trochu vody. Do marinády naložte kuřecí prsa pokrájená na kostky a nechte v lednici 30 minut marinovat.

    Chilli papričky nasekejte do misky a přidejte sečuánský pepř.

    Na pánvi opražte arašídy. Do misky nasekejte jarní cibulku, nakrájejte zázvor na proužky a nasekejte stroužky česneku.

    Rozpalte arašídový olej v pánvi wok. Přidejte marinované maso a smažte pouze do polo usmažena. Vyndejte maso a v pánvi ponechte cca 2 lžíce oleje.

    Na zbylý olej dejte smažit chilli a sečuánský pepř, čímž olej zpikantní a lehce se obarví a začne se  uvolňovat typické aroma asijské kuchyně. Přidejte směs zázvoru, česneku a jarní cibulky a vráťte kuřecí kostky, promíchejte a zalijte  zálivkou ( 6 lžic sojové omáčky, 1 lžíce rýžového octa, 1 lžíce sezamového oleje ). Zprudka smažte ještě 2 minuty. .

    Na úplný konec přidejte opražené arašídy a vše promíchejte. Podávejte zásadně s rýží.

     

    Mátové čaje se užívaly už ve starověku. Do Evropy ji přivezli Římané a z té doby známe již spousty receptů středomořské kuchyně. 

    Máta je mnohonásobný kříženec, nejznámější je asi máta peprná, dále japonská máta s vysokým obsahem mentolu, novinkou je máta citronová, vodní, dlouholistá a další. Dodnes známe mátu spíše jako léčivou rostlinu než jako součást kuchyně. Vyrábějí se z ní chladivé masti a oleje na bolesti svalů, zubní pasty a ústní vody. 

    Máta obsahuje silici mentol, třísloviny, vitamin C, minerály.  Proto má utišující, antiseptické , protizánětlivé a stimulující účinky. Podporuje zažívání, vylučování žluči, působí proti nadýmání. 

    V kuchyni ji často používáme na mátový čaj. Je skvělá ale i na přípravu sirupů, sladkých pokrmů , bowlí, jogurtů. Hodí se do nádivek, zeleninových jídel, luštěnin, zeleninových salátů, bylinkových másel  a zapékaných brambor. Výborná je na jehněčí, vepřové maso a na ryby v kombinaci s citronovou kůrou. 

    Mátový sirup:

    • velký svazek máty
    • 1 kg třtinového cukru
    • 1 dcl čerstvé citronové šťávy
    • 1 dcl svařené vody
    • 1 l sklenice s víkem

    Návod: Mátu nasekejte a střídavě proložte 1cm vrstvu máty s 1cm vrstvou cukru, lehce pokapejte citronovou šťávou a každou vrstvu co nejvíce stlačte. Takto postupujte po vrch sklenice, na závěr prolijte vlažnou svařenou vodou, párkrát otočte sklenicí a uzavřete. Dejte do lednice a nechte 4 týdny macerovat. Pak sceďte přes jemné sítko do čisté lahve a buď zasterilujte nebo uchovejte v lednici. Takto vyrobený sirup pomáhá odstraňovat zápach z úst, je ideální na pálení žáhy nebo po těžkém jídle. Užijte buď kávovou lžičku čistého sirupu nebo ho přidejte do kteréhokoliv nápoje.


     

    Levanduli používali už staří Římané do léčivých koupelí. My ji známe spíše jako skvělé aroma z šatníků našich babiček. Je důležitou surovinou francouzského voňavkářského průmyslu. 

    Druhů levandule je celá řada, a to od nejběžnější Levandule lékařské po různé kultivary typu Nana Alba s bílými květy, Bowles se světlemodrými květy až po Loddon Pink s růžovými květy.

    Má uklidňující, protikřečové účinky, uklidňuje žaludek, snižuje krevní tlak, působí proti průjmům. Vůně levandule zmírňuje migrénu, úzkost a nespavost. Odpuzuje kousavý hmyz. Jako koření se užívají květy a listy. Hodí se do bylinkových másel, na pečení jehněčího, králičího masa, na ryby v kombinaci s česnekem, do grilovacích marinád.

    LEVANDULOVÝ RELAXAČNÍ OLEJ

    • 300 ml tmavou sklenici s dobře uzavíratelným víkem
    • sušená levandule (květ, list)
    • 100 ml jojobového oleje

    Návod: Levanduli po okraj hodně napěchujte do sklenice, zalejte jojobovým olejem mírně zahřátým ve vodní lázni. Uzavřete neprodyšně do sklenice, uložte při pokojové teplotě.  Nechte 6 týdnů macerovat, občas sklenicí otočte tak, aby se olej dobře promíchal s levandulí. Po 6 týdnech sceďte přes jemné sítko do lahvičky se zátkou a vložte větvičku sušené levandule jako dekoraci. Takto připravený levandulový olej používejte do koupele, k masáži spánků a krční páteře i celého těla. 


     

    Citron k nám do Evropy přišel zřejmě z Indie asi 200 lety př.n.l., byl nazývaný jako médské jablko. Dnes známe na 150 druhů citrusů z nichž u nás nejběžnější je citron limonový a limeta. 

    O citronu a jeho zázračných kvalitách bylo už řečeno mnoho. Obsahuje vitamin C, provitamin A, vitaminy B1, B2, B12 a další, které působí proti silnému horečnatému nachlazení a působí také preventivně,  podporují trávení, mají dezinfekční účinek a zpevňují stěny cév. Z citronové kůry byly nedávno izolovány látky s protirakovinným účinkem. 

    V kuchyni se používá jak citronová šťáva, tak i kůra. Pokud chcete použít citronovou kůru čerstvou, kupujte nejlépe bio citrony. Kůra se používá do sladkých i slaných jídel - indických směsí, sladkých dezertů, cukroví, pomazánek, horkých nápojů, k zavařování, na pečené a dušené ryby i mořské plody. 

    DOMÁCÍ CITRONOVÝ PEPŘ

    • z 500g bio citronů  - jemně nastrouhaná kůra 
    • 30g hrubě mletého barevného pepře (čerstvě namletý v mlýnku)
    • 10g hrubozrnné mořské soli

    Návod: Kůru lehce usušte v sušičce na ovoce nebo opatrně v troubě tak, až je zcela sypká (pozor nespalte ji). Smíchejte s hrubě mletým barevným pepřem a hrubou mořskou solí. Uložte do dobře uzavřené nádoby. Směs se vám určitě bude skvěle hodit pod maso, na ryby či do pomazánek. 


     

    Chilli papričky byly známy v Americe už před 9000 lety. Okolo 15.st. za Kolumba se teprve dostaly do Evropy. Dnes známe okolo 200 druhů chilli. Jedna z nejpálivějších odrůd chilli papriček se nazývá Trinidad Scorpion - má takovou sílu, že se s ní musí pracovat pouze v ochranných rukavicích. Středně pálivá a nejznámější je odrůda Jalapeno a ještě mírnější a asi nejvíce používaná odrůda Habanero. Všechny druhy paprik obsahují kapsaicin, látku která určuje právě ostrost papriky. Ta se obecně měří podle Scovilleovy stupnice, kdy horní hranici stupnice tvoří čistý kapsaicin.

    Kapsaicin v těle působí protizánětlivě a dezinfekčně. Má také vliv na prokrvení celého těla - produkci tepla a spuštění rychlejšího metabolismu. Ze stejného důvodu jsou chilli papričky od pradávna považovány za přírodní afrodiziakum. Prokrvením celého těla, včetně pohlavních orgánů, dochází ke zvýšení citlivosti a zlepšení potence.

    A co dělat při požití příliš pálivé papričky? Vypijte sklenici mléka, snězte jogurt nebo si dejte panáka. Látka kapsaicin je totiž dobře rozpustná v tucích a alkoholu.

    A tady náš skvělý recept na Chilli Con Carne.

    CHILLI CON CARNE

    • 300 g mletého hovězího masa
    • 300 g sterilovaných červených fazolí
    • 300 g konzervovaných sekaných rajčat
    • 200 ml hovězího vývaru
    • 1 drobně krájená červená kapie
    • 1 drobně krájená cibule
    • 2 prolisované stroužky česneku
    • 2 posekané, drcené chilli papričky
    • 2 lžíce rajčatového protlaku
    • po 1 lžíci sladké papriky, drceného kmínu, majoránky
    • 1 lžíce třtinového cukru 

    Návod: Na hlubší pánvi nechte na lžíci oleje zesklovatět cibuli, přidejte kapii, chilli papričky, česnek, mletou papriku a kmín, mleté maso a opečte na prudším ohni.  Do pánve přilijte vývar, přidejte rajčata, protlak, majoránku, cukr a vše dobře promíchejte. Nechte na mírném ohni 15 min povařit s pokličkou. Podle potřeby ještě podlijte a zamíchejte. Nakonec přimíchejte slité fazole, osolte a nechte ještě chvilku odstát. Chilli Con Carne podávejte s rýží, tortillou nebo čerstvým pečivem.


    Muškátový oříšek historicky pochází z ostrovů koření " Moluk ". V 6. století se s muškátovým oříškem ( i květem ) již čile obchodovalo, ale neměl v té době pouze význam koření, ale používal se k léčení zažívání, jaterních a kožních onemocnění a byl považován za afrodiziakum.                            

    Od 16 st. se usídlil v Evropských kuchyních a byl ceněn jako zlato díky sporům, které se o ostrovy koření mezi mocnostmi - Portugalskem a Holandskem vedly. Omezovalo se jeho pěstování, aby se udržela vysoká cena a byl dokonce vydán zákaz jeho pěstování mimo oblast Moluk. Nakonec Angličané tyto zákazy poněkud uvolnili a začali muškátovník pěstovat i na Srí lance, Sumatře, Grenadě a ve Střední Americe.

                     

    Dnes ho především v Evropě nejvíce používají Holanďané, Francouzi a Italové, dále se často používá v Indii a asijské kuchyni, Americe a také v Africe.

    Kvalitní oříšek má příčný řez bez dutin, muškátový květ má zase krásnou zlatohnědou barvu. A kdy kterou část použít? Je to jen na nás, muškátový květ má chuť i vůni jemnější než oříšek.

    Muškátový oříšek, jak již dnes víme, výrazně ovlivňuje chuť k jídlu, působí na zažívání a proti nadýmání. Má ale i narkotické a toxické účinky. Do jídla se doporučuje max. 1/2 kávové lžičky strouhaného oříšku nebo mletého květu na 4 osoby. U nás se používá méně, a to především do sladkých a slaných jídel - do dušené zeleniny, na maso, do těstovin, krémových polévek a omáček, do sušenek, perníků a likérů. 

    A tady máte náš oblíbený recept:

    ŠPAGETY CARBONARA

    • 400g špaget
    • 200g anglické slaniny
    • 0,5 dcl olivového oleje
    • 6 žloutků
    • 100g strouhaného parmazánu
    • 1/2 lž. muškátového květu mletého

    Návod: Na pánvi rozehřejte olej, vhoďte na nudličky pokrájenou anglickou slaninu a opečte ji do křupava. Smíchejte žloutky s parmazánem a muškátem a vyšlehejte. Uvařené špagety vhoďte na pánev a promíchejte se slaninou, odstavte. Nakonec horké špagety promíchejte se žloutky, parmazánem a muškátem, více neohřívejte. Můžete ozdobit černou olivou a lístky petrželky.

     


       

    Jalovec či jalovčinky se nacházejí po celé Evropě a používají se už od středověku pro své léčebné účinky na revma či dnu nebo pro své dezinfekční účinky na trávící soustavu a k detoxikaci střev. Kdo je trochu přírody a rostlin znalý, může si jalovec nasbírat i čerstvý. 

    U nás je jalovec znám především jako koření na zvěřinu nebo jako základ pálenek a likérů.

    Je tedy libo Slovenskou borovičku nebo Holandský gin ? Ikdyž oba nápoje chutnají po jalovci a v obou případech s ním mají co do činění, do výrobního procesu vždy zasáhne jalovec jinak. Gin je prostou pálenkou ochucenou macerováním jalovce, kdežto borovička se vyrábí přímo z jalovcového desilátu. 

           ​

    A tady náš jednoduchý recept na přírodní lék:

    DOMÁCÍ JALOVČINKA

    • 1l 40% kvalitní vodky nebo lihu
    • 150 ml jalovce 
    • 200 g cukru
    • 200 ml vody

    Návod: Jalovec hrubě podrťte a nasypte do velké lahve, zalijte vodkou a dobře uzavřete. Nechte při pokojové teplotě 2-4 týdny macerovat a  občas lahví zatřepejte. Potom sceďte přes sítko do čisté láhve a pro pěkný efekt nechte několik celých jalovčinek propadnout, přimíchejte cukr svařený ve vodě a dobře promíchejte. Pokud budete užívat každý den malou štamprličku, určitě se vám bolesti kloubů a potíže s trávením vyhnou! 

                      ...  na zdraví v novém roce!